Skryté tajemství 2/2

1. dubna 2007 v 14:12 | Kelly |  Skryté tajemství
Druhá část povídky Skryté tajemství →

V bytě se rozhostilo ticho. Ani jeden nevěděl, co říct. ,,Tak, " řekli oba najednou, když už se jim to ticho zdálo nesnesitelné. ,,Pokračuj." vybídl Angel Buffy. ,,Ne. Ty první." ,,Dobře. Buffy, jen jsem se snažil zachránit nás. Ten bar není bezpečný, a když se tam z ničeho nic objeví Přemožitelka, a sama, proč si nechat ujít příležitost. Cos tam vůbec dělala?" ,,Hledala jsem tě, " vyhrkla Buffy zbrkle. ,,Slyšel jsem. Našlas mě." ,,Jo. Spíš ty mě. Ale cos tam dělal ty ? " ,,Potřeboval jsem nějaké informace. Chodím tam často." Pokrčil rameny. Chvíli se odmlčel. ,,Buffy, proč jsi za mnou přijela? Myslím,že je to dost těžké pro oba." Angel jí pohlédl do očí. Skoro zapomněla, jaký na ni má účinek. ,,Potřebuju znát pravdu." Sklopila zrak. ,,Jakou pravdu? " Nechápal, co má na mysli. ,,Proč jsi se se mnou rozešel." Překvapeně vzhlédl. ,,Tohle jsme už myslím probírali. Proto sem jedeš až ze Sunnydale?" ,,Vím, že s tebou mluvila matka. O nás, našem rozchodu." Pokračovala: ,,Proto chci vědět proč. Na přání mé matky? Nebo pro mé dobro? Nebo že mě nemiluješ? " tichounce dořekla. Angel mlčel. ,,Odpovědi se asi nedočkám, " konstatovala po pár minutách ticha a vzala si tašku. ,,Bude lepší, když půjdu." ,,Ne, "zastavil ji Angel, ,,nemůžeš teď odejít. Budeme si muset promluvit. Hodně promluvit. Souhlasíš? " Ani nepočkal na odpověď a posadil ji do křesla. Sám si sedl naproti ní.
Začal. ,,Buffy, ano, byla za mnou tvá matka. Povídali jsme si. Měla pravdu, že bude lepší, když spolu nebudeme. Nemůžeme spolu být. Nemohu ti nabídnout takový život, jaký si zasloužíš. Chci, abys byla šťastná. A se mnou šťastná být nemůžeš. Neměli bychom budoucnost." Upřeně pozoroval výraz jejího obličeje. ,,Já to chápu. Je to jednoduchý. Když tě další milostné dobrodružství přestalo bavit, hledáš další." ,,Co to říkáš?! " V obličeji se mu zračil čirý údiv. ,,Nechals mě zamilovat, užil sis, a když to nedopadlo podle plánu, pak jsem ti byla dobrá pečovatelka. Ta tě omrzela a dál to znáš." ječela Buffy hlasem plným nenávisti a bolesti. Měla slzy na krajíčku. Angel se neudržel a vyskočil na nohy. Zatřásl s ní. ,,Zatraceně, Buffy, víš vůbec, co říkáš? Nikdy jsi mě neomrzela a já tě nepřestal milovat! Ale je to složitý. Jseš Přemožitelka, já upír. Obracíme všechny zákonitosti světa! A ta věc s kletbou... Vím, že to bolí. Strašně. Nesnesitelně. Ale musíš chápat, že mé rozhodnutí je správné. A nikdy si nemysli, že tě nemiluju, protože tě miluju, tak to taky zůstane!" řval pro změnu Angel. Buffy začaly po tváři stékat slzy. Angel ji po chvíli váhání přitiskl k sobě a opatrně pohladil po vlasech. ,,Ublížil jsi mi a já tě za to nenávidím,"zašeptala. ,,Já vím." Souhlasil s ní. ,,Máš rozmazanou řasenku,"usmál se na ni. Zasmála se a otřela si tvář. Byli si tak blízko a zároveň tak vzdálení. Po dlouhé době cítila jeho vůni. Jeho objetí. ,,Aspoň jeden polibek, " špitla. ,,Co?" ,,Prosím," vzhlédla k němu. Angel se sklonil a jemně ji políbil. Je tak nádherné cítit jeho rty na těch svých. Ať to nikdy neskočí. Zaprosila v duchu. Oddálil se: ,,Jeden polibek skončil." Buffy zavrtěla hlavou a přitáhla ho k sobě. Čas se jakoby zastavi. Neměli ponětí, kolik minut uplynulo. Ztráceli pevnou půdu pod nohama. Když se konečně odtrhli, Angel zamumlal: ,,To asi nebyl dobrý nápad." ,,Asi ne." Buffy ustoupila o krok dozadu. ,,Měla bych jít někam do hotelu, tak …" ,,To ne, můžeš tu zůstat. Přespi v posteli, já si lehnu na pohovku." odporoval jí. Váhala. ,,Opravdu ti to nebude vadit?" ,,Ne, jinak bych ti to nenabízel. Musíš mít hlad, chceš objednat pizzu nebo tak něco? " staral se Angel. ,,Pizza je fajn." Za chvíli si už Buffy pochutnávala na pizze.
,,Díky. Už je pozdě, půjdu si lehnout. " rozloučila se Buffy. Ještě se otočila: ,,Opravdu nechceš spát v posteli? Já můžu spát i na gauči.." ,,Ne, dobře se vyspi, " popřál jí Angel. Buffy se na něho měkce usmála. Převlékla se a lehla si do široké postele. Za minutku se ocitla v říši snů.
Angel si rozestlal na gauči. Přemýšlel o ní, o sobě, o nich. Nenáviděl svůj život. Nenáviděl sebe. A ona ho milovala. On ji. Tak moc ji miloval. Víc než cokoli jiného v jeho životě. Tolik jí toužil dát to, co si zaslouží, ale nemohl. Nemohl jí dát normální, spokojený život. Ta malá blonďatá Přemožitelka byla důvod proč žít. Ano, nemohl žít s ní, ale věděl, že ho miluje tak, jako on ji. Udržovalo ho to při životě. Je to tak složité. Povzdychl si.
Vstal a šel do ložnice. Podíval se na spící Buffy, přikrývka shozená z postele. Sehnul se pro ni a přikryl ji. Neodolal a pohladil ji. Trhla sebou a prudce se posadila, div mu nevyrazila zuby. ,,Promiň, nechtěl jsem tě polekat.Jen jsem ti spravoval přikrývku." Omlouval se Angel. ,,To je v pořádku." ,,Tak, ahoj." ,,Angele...víš...no...možná je to trochu šílené, víc než trochu šílené, ale nechtěl by sis lehnout ke mně? Ta postel je dost široká a myslím, že..." rozpačitě se ptala Buffy. ,,Je to víc než šílené," šibalsky se usmíval Angel, lehajíce si k ní do postele. Pohodlně se o něj opřela. Mlčeli. Najednou se ozvala: ,,Chápu to. Je to správné. Sice to strašně bolí, ale musí to tak být. Teď už to vím. Jen mi prosím odpověz na jednu otázku." ,,Samozřejmě." "Rozešel by ses se mnou, kdyby za tebou má matka tehdy nepřišla? " ,,Čekal jsem, že se zeptáš. Myslím, že bych to stejně udělal. Nevím, jestli hned, nebo za nějakou dobu, ale udělal bych to." nepochyboval Angel. Leželi spolu v jedné posteli jako kdysi. Ležela v jeho náruči a on ji objímal. Něžně, ale pevně. Jakoby se bál, že mu zmizí. S hlavou položenou na jeho hrudi usnula. Angel usnul krátce po ní.
Buffy se chvíli před polednem vzbudila. Lehounce odsunula Angelovu ruku ze svého těla a vyklouzla z postele.Vzala si tašku a odešla z ložnice. Když se převlékla, po chvíli hledání našla kus papíru a na něj napsala Angelovi vzkaz. Než vyšla z bytu, rozhlédla se. Odjíždí s pocitem, že ví pravdu, že to tak má být. Byla naprosto klidná. Cesta domů se jí zdála být mnohem delší, než když jela sem.
V Sunnydale jasně svítilo slunce. Pospíchala domů. Těšila se na mámu. Už se na ni ani trošičku nezlobila.
Buffy vešla do domu. Připadalo jí, že tu nebyla hodně dlouho. ,,Mami? Jsi doma? " volala Buffy. Joyce právě vařila kávu. Buffy došla až do kuchyně. ,,Ahoj, mami, " pozdravila. ,,Ahoj, Buffy. Jsem ráda, že jsi doma. Tak našla jsi odpovědi na svoje otázky? " ,,Ano. Ale nechci o tom mluvit." Joyce objala svou dceru. ,,Jsem tak šťastná, že ses vrátila. Mám tě strašně moc ráda. Pořád jsi moje malá holčička." ,,Řekla jsem přece, že se vrátím. Taky tě mám moc ráda. " Buffy rychle zamrkala, protože se snažila zahnat slzičky. ,,Dáš si kávu?" nabídla jí máma. ,,Jo,"usmála se Buffy.
Za chvíli někdo zaklepal na dveře. ,,Jdu otevřít," křikla Buffy a hnala se ke dveřím.Stála tam Willow. ,,Ahoj, Buffy. Už jsi zpátky od tetičky ze Springfieldu? " ptala se s mírnou ironií v hlase kamarádka. ,,No jasně. Moc jsem zlobila, a tak mě tetička poslala domů. A navíc tam nebyli upíři. Pojď dál, " pozvala ji dál Buffy. ,,Je všechno v pořádku? Byla jsem za tebou a tvá máma mi to řekla. Nezlob se." uhýbala očima zrzka. ,,Nezlobím se, Will. jsi moje kamarádka. Všechno je tak, jak to má být." Potom jí vyprávěla, co všechno se stalo v L.A. ,,Po všem zbude jen vzpomínka." ukončila své vyprávění Buffy. ,,To bude dobré, uvidíš. Já budu muset jít. Zavoláme si." ,,Jdeš večer do Bronzu? Já jdu na hlídku, že bych se pak stavila. "mrkla na zrzku Buffy. ,,Tak jo, tak v Bronzu, " rozloučila se Will.
Buffy přemýšlela. Její místo je tady, u mámy a přátel, kteří ji mají rádi. Zbyde jen vzpomínka. Pouhá, ale silná vzpomínka. Radši ať zůstane schovaná v její třinácté komnatě jako navždy skryté tajemství. Konec její lásky, která nikdy neskončí.
-The end-
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.